Jsem předseda nejstaršího v dnešní době fungujícího slovanského spolku na území Česka a mohu rád z vlastní zkušenosti potvrdit, že obyčejní Rusové, jak říká například i pan cestovatel Miroslav Zikmund, jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě. Problém je ale s některými jinými, kteří, jak již poznal Karel Havlíček Borovský, s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky smýšlejí, a považují ostatní Slovany za svůj majetek. V hlavách těchto lidí je všechno, co není Ruskem dobyto nebo alespoň ovládáno, považováno za nepřítele. Přičemž však z ruských dějin víme, že ruský národ je významný vědeckotechnický i kulturní spolutvůrce právě té západní civilizace a že v Rusku se žilo nejlépe, když na carském dvoře pracovali a vládli Němci nebo příslušníci jiných evropských národů. Jeden můj vzácný přítel a spolupracovník ve Slovanské unii říká, že Rusové jsou Slované stejně jako my, ale problém je s jejich politickou reprezentací, která se s duší Čingischána snaží být královnou Viktorií.
Dnes se Rusko bohužel radikalizuje do opozice proti modernímu světu, který však v minulých staletích pomáhalo tvořit. Objevují se potrhlé názory lidí, kterým se zhroutil svět po pádu komunistického bloku, že by nám Čechům bylo lépe, kdybychom opustili Evropu a připojili se k ruské říši. Z velké části to jsou pokračovatelé starých struktur z období po roce 1968. Mezi nimi jsou bývalí příslušníci Střední skupiny vojsk Sovětské armády v Československu. Tito lidé se převlékli z rudých kabátů do ultrakonzervativních a pravoslavných a začali hejslovanštit. Mají plná ústa bratrství a všeslovanské vzájemnosti, pořád chtějí něco sjednocovat a něco budovat, ale samozřejmě pod svým vedením.
Stejně jako Havlíček, Palacký, Masaryk a mnozí další nechci, abychom se stali součástí ruského státu. Víte jak by to dopadlo? Se slzou v oku bychom vzpomínali na Bruselskou byrokracii a děti mých dětí by nejspíše mluvily od první třídy rusky a česky by dokázaly zazpívat jen dvě až tři lidovky – Tancuj tancuj vykrůcaj nebo tak něco, které by organizovaně s obrovskou mašlí na hlavě předváděly na školní besídce oblečeny do napodobeniny českého národního kroje. Jak to vím? Protože přesně takhle bídně dopadla ukrajinská a běloruská kultura. Ne, tudy cesta nevede. Mnohem raději bych byl, kdyby Rusko bylo silný hospodářsky prosperující demokratický a přátelský stát na východní hranici naší společné civilizace, kam bychom rádi jezdili na návštěvu a na dovolenou.
Pokusy stavět slovanské národy pod ruským vedením do opozice proti modernímu světu a nesmysly o ruských civilizacích s létajícími talíři a pyramidami před sto tisíci lety někde za Uralem mi připomínají nejen křeč komunistické propagandy konce osmdesátých let, ale také pesimistické prognózy vývoje islámského světa. Hejslovanské a islámistické vidění naší civilizace jsou nebezpečně podobná: my Bohem vyvolení a oni bezbožní, zkažení, upadající ... Taková anticivilizační opozice po vzoru islámistů by však kromě možných mnohem horších důsledků znamenala izolaci a separaci a byl by to konec slovanského podílu na kulturním i vědeckotechnickém rozvoji moderního světa. Islámisté také dělí svět na dvě části: Tu, kterou ovládají, označují arabsky Dar al-Islam (oblast islámu, v doslovném překladu oblast podrobení se), a zbytek světa, kde si lidé žijí podle svého, označují arabsky Dar al-Harb (doslova oblast války), protože to je nepřítel, se kterým je třeba bojovat a jeho území ovládnout. Za tohle by nás Tesla, Medělejev, Ressel, Křižík, Curie-Skłodowska, Atanasoff, Sikorski, ani Čajkovskij, Sienkiewicz, Dvořák, Repin, Andrić a mnozí další určitě nepochválili.