kroužkujte osmičku !
Náš evropský životní styl, od kterého pochází pokrok celého lidstva,
nevznikl jen tak sám od sebe, ale je výsledkem dlouhodobého cílevědomého úsilí osvícených jedinců, a proto se musí chránit a rozvíjet podobně jako se musíme starat o gramotnost. Vývoj ve světě bohužel ukazuje, že jiné a našemu stylu života nepřátelské společnosti se naučily využívat moderní technologie, takže už nejsou hospodářsky zaostalé jako byl bývalý sovětský blok, ale naopak mohou být ekonomicky velmi úspěšné.
Jsem hrdý na to, že součástí naší evropské tradice je humanismus a názorová tolerance, které v našem pojetí znamenají respekt k odlišnosti. Důkazem toho je mimo jiné i to, že na rozdíl od jiných velkých společností (např. Čína, Rusko, Přední Východ a Severní Afrika …) v naší Evropě nemluvíme jen jedním jediným úředním jazykem a nemáme jen jednu jedinou oficiální kulturu. Evropané respektují názory, smýšlení, jazyky, kultury i náboženská přesvědčení ostatních lidí, i kdyby se od jejich vlastních lišily. Ale z pohledu světových dějin je tento životní styl jen časově i místně omezenou záležitostí a může velmi snadno zaniknout. Jinými slovy, náš životní styl se musí chránit. Náš humanismus neznamená bezbřehou povinnost tolerance k netoleranci. Je smutné, že v minulosti jsme naši evropskou tradici a životní styl exportovali do celého světa, ale dnes si to už neumíme ani ubránit u nás doma.
Jsem informatik, přesněji řečeno softwarový inženýr. Zabývám se oborem, který do naší doby přináší mnoho změn a také nejistoty a obav z budoucnosti. Jenže současná informatika přinášející obavy z nových technologií je logickým pokračováním civilizačního vývoje, který začal asi před 6 tisíci lety vynálezem písma, kdy došlo k velkému posílení lidské schopnosti přemýšlet o skutečnostech, které člověka přesahují. Stalo se tak proto, že písmo dovoluje člověku uchovávat a předávat znalosti, aniž by je musel všechny držet jen ve své hlavě. Díky písmu vznikla úplně nová společnost založená na inovacích a nová náboženství, která dnes označujeme jako náboženství knihy. Změna to byla tak velká, že celé dějiny před používáním písma se staly nepodstatnými a doba existence písemné civilizace se podle svatých knih stala dokonce dobou trvání celého světa. Proto letos máme rok 5779 od stvoření světa podle židovského kalendáře, 7528 podle pravoslavného kalendáře, nebo 6023 od stvoření světa podle anglikánského kněze Jamese Usshera.
V dnešní době probíhá další civilizační skok svým významem a svými dopady podobný tomu prvnímu před 6 tisíci lety. Tehdy člověk rozšířil kapacitu jen své paměti. Informace jsou v naší době mimo lidskou hlavu nejen uchovávány, ale jsou také mimo lidskou hlavu vytvářeny a různými způsoby zpracovávány. Proto se počítačům také říká stroje na hromadné zpracování dat. Tato změna, jejíž součástí je samozřejmě také robotika, umělá inteligence, genetika… s sebou nese změnu společenského uspořádání, kultury i náboženské víry. Tohle všechno dnes navíc probíhá v podmínkách klimatické změny, migrace, náboženského fundamentalismu a nárůstu světového terorismu. Podle nejčernějšího scénáře by zneužití vyspělých technologií v rukou extrémistů mohlo způsobit úplné zničení lidstva.
Jiná také chmurná prognóza, kterou poprvé vyslovil anglický filosof a spisovatel Aldous Huxley, hovoří o nastolení ekonomicky prosperující, avšak přísně hierarchické nedemokratické despotické společnosti podobné středověku, kdy dominovalo soukromé vlastnictví včetně vlastnictví samotných lidí, ale navíc se všemi vymoženosti moderní vědy a techniky. Lidstvo by sice nezaniklo, ale lidé by se stali nesvobodnými jedinci jako obyvatelé hmyzí kolonie.
Je to stále stejné od počátku lidstva. Nožem si můžeme ukrojit chleba, ale také zabíjet. Civilizační proměny nezpůsobují jen technologicko-ekonomické problémy, ale především problémy mravní, etické a kulturní. Lidskou společnost a politickou práci totiž nelze omezovat jen na uspokojování materiálních potřeb jako na nějaké zjednodušené zákony nabídky a poptávky řízené jednoduchou matematikou na úrovni základní školy. Pro lidský intelekt je charakteristické, že lidé odjakživa přemýšlejí o skutečnostech, které je přesahují. Člověk má také duchovní potřeby, přemýšlí o transcendentních věcech, a tohle všechno je pro zdravě myslícího člověka velmi důležité a není to jen nějaká podřadná společenská nadstavba, jak říkali komunisté a dnes to podle nich dokolečka opakují technokraté.
Zkušenost první změny u přírodních civilizací, které se s písmem seznámily z kontaktu s jinou vyspělejší civilizací, byl velmi frustrující a doprovázel ho zánik celých kultur. Pro mnohé to byl zánik jejich starého světa, celým národům se podstatně zhoršila kvalita života. Nyní máme před sebou něco podobně apokalyptického a opět musíme řešit otázky kvality lidského života v celé hierarchii lidských potřeb, kde podle amerického psychologa Abrahama Maslowa na nejvyšším místě je potřeba seberealizace, společenského uznání a úcty, potom následuje potřeba lásky a společenské sounáležitosti, dále potřeba bezpečí a jistoty, až postupně na nejnižší úroveň uspokojení fyziologických potřeb, kterými jsou potrava, teplo, spánek, zdraví a hygiena. Obecně platí, že nižší potřeby jsou pro život důležitější, avšak v krizových životních situacích dochází k opačnému jevu, kdy se nedostatek nižších potřeb úspěšně nahrazuje dostatkem na úrovni vyšších potřeb. Jinak řečeno, existenční a materiální ohrožení například v době války, pobytu ve vězení nebo v nemocnici se mnohem lépe snášejí, pokud je člověk společensky uznáván, má víru a naději.
Samozřejmě jsou možné i daleko příznivější scénáře vývoje naší civilizace, problém však je, že jsou popisovány jen jako vize lepšího uspokojování základních materiálních potřeb a nezabývají se duchovním a transcendentním rozměrem lidského bytí. Všimli jste si, jak se v médiích mluví o migraci, změnách klimatu nebo nárůstu světového terorismu? Jako kdyby to byly jen technologicko-ekonomické problémy. Málokdo má odvahu říkat, že například nárůst světového terorismu, návrat náboženských válek nebo zhoršení vztahů s Ruskem jsou také velké teologické problémy moderní doby s praktickými otázkami víry, naděje a vztahu k bližnímu. Samozřejmě, když se někdo pustí do takových transcendentních úvah, měl by mít solidní znalosti o podstatě problému, jinak se u odborníků zesměšní.
kroužkujte osmičku !